Příběh Jana Evangelisty Purkyně

Příběh Jana Evangelisty Purkyně

Jan Evangelista Purkyně je pro nás stále živý, i když od jeho smrti uplynulo víc než 130 let. Jan Evangelista byl outsider, který čelil mnoha těžkostem, ale nevzdal to. A tak si ho pamatujeme jako inovátora a renesanční osobnost, člověka, který přispěl mnohým oborům. Rodem i vlastnostmi typický seveřan.

Dětství a studentská léta

Jan Evangelista Purkyně se narodil správci zámku v městečku Libochovice na řece Ohři, kde prožil dětství s Komenského Orbis Pictus v ruce. V šesti letech ztratil otce a v jedenácti nastoupil na gymnázium vedené piaristy, k nimž na tři roky vstoupil. V té době ho okouzlily a natrvalo ovlivnily Schillerovy lyrické verše a idealistická filosofie v díle F. W. Schellinga. Chtěl se stát básníkem a podepisoval se „J. E. Purkyně, Dichter“.

Pod vlivem četby se přihlásil na filosofickou fakultu v Praze. Po dvou letech z finančních důvodů školu ukončil a našel si práci vychovatele u barona Hildprandta. Na toho udělal takový dojem, že mu zaplatil studia medicíny a třicetiletý Purkyně obhájil v roce 1818 dizertaci na téma O zření v ohledu subjektivním. Téma práce je typické pro jeho pojetí vědy – teorii totiž doplňoval pokusy, které prováděl sám na sobě, například tak zkoumal účinky rulíku zlomocného.

Profesor medicíny ve Vratislavi

Po škole byl jmenován prosektorem na univerzitě a toužil po profesuře. Zkoušel Prahu, Štýrský Hradec a Lublaň. Marně. Nakonec až na přímluvu získává místo na lékařské fakultě univerzity v pruské Vratislavi a přednáší 5x týdně fyziologii a 2x týdně patologii oka a psychologii. Na jeho přednášky se ale moc nechodí a tak je zpestřuje pokusy. Rádi ho tam nemají a místo mu zůstává jen díky přímluvcům. Možná neměl provokovat přezdívkou „Darwin I.“ po Erasmu Darwinovi, původci evoluční teorie a dědečkovi jistého Charlese. Tím vším se ale nenechá odradit a v Berlíně vydává práci o subjektivních zrakových vjemech, kterou věnuje Goethovi, a přednáší o české literatuře ve Filomatické společnosti, což je tajná studentská společnost milovníků vědění. Nedivte se. Každý, kdo chtěl jít tehdy pod povrch věcí, byl iluminát nebo zednář. Purkyně byl obojí. V Berlíně se ostatně Jan Evangelista vyskytuje často, hlavně v rodině K. A. Rudolphiho, jehož dceru Julii Anežku si v roce 1827 bere a má s ní dvě dcery a dva syny.

Objev buňky jako základního stavebního kamene organismu

Rodina nebrání poznání a tak se Purkyně pouští do dalšího oboru, botaniky. Za monografii o buňkách získává konečně vědecké ocenění – Montyonovu cenu v Paříži. V roce 1837 vystoupí s nejvýznamnějším objevem, totiž že základní stavební jednotkou u zvířat i rostlin je buňka. V osobním životě ale prožívá krušné roky. Obě dcery zemřely rok před udělením ceny, manželka o dva roky později. Jan Evangelista zůstává sám s ročním Karlem a čtyřletým Emanuelem. Opět se neúspěšně pokouší o Prahu a pokračuje ve Vratislavi. Zakládá první fyziologický ústav v Evropě. Je to kůlna na zahradě vědecké akademie. Ministrovi o nově zřízeném ústavu píše do Vídně: „…neimponuje vzhledem, ale přesto vyhovuje svému účelu.“ Z této kůlny pocházejí medicínské pojmy jako Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy buňky v malém mozku, Purkyňovy obrázky a další. Při tom vydává překlad dvou svazků Schillerových básní, překládá do polštiny Čelakovského a píše o ruské literatuře.

 

Završení výjimečného života v Praze

V roce 1849 se mu splní pražský sen. Díky ministru školství Lvu Thunovi se vrací do Prahy. Ale i tady musí čelit nesnázím. Čtyřiašedesátiletý vědec nakonec otevírá  fyziologický ústav u sebe doma místo v Klementinu. Dál bádá, zakládá průmyslovou školu a přírodovědecký časopis Živa a stává se významnou politickou osobností. Stojí u kolébky animovanému filmu, když vyrobí kinesiskop s rotační uzávěrkou a nakreslí film animující práci lidského srdce. Na některé jeho psychologické teorie navazují Freud a Jung. Umírá v roce 1869.

Byl členem londýnské Královské společnosti, vídeňské a pařížské akademie věd, poslancem zemského sněmu, nositelem několika řádů. František Josef I. ho povýšil do rytířského stavu.